Teilhard de Chardin
Teilhard de Chardin [tejár šarden] Pierre, 1. 5. 1881 - 10. 4. 1955, fr. paleontolog, filozof a teolog; jeden z objevitelů sinantropa. Stoupenec křesťanského evolucionismu, varianty ideal. panteismu. Od 1899 člen řádu jezuitů. Za nesouhlas s oficiální doktrínou katolicismu zbaven profesury a omezován v publikační činnosti. Snažil se smířit výsledky soudobé vědy s prvky náb. svět. názoru a vytvořit tzv. věd. fenomenologii. Proti statickému tomismu postavil myšlenku vývoje vesmíru jako kosmogenezi, která je zároveň genezí Krista s řadou etap evoluce ducha, k níž dochází prostřednictvím růstu složitosti hmoty. Svět se ve svém vývoji zduchovňuje a zbožšťuje, směřuje k bodu ,,Omega", duchovnímu centru, bohu, který je vůči světu imanentní i transcendentní. Vrcholem evoluce kosmu je člověk, který se zapojuje do tvorby evoluce a je zodpovědný za její úspěch. Člověk se pak personalizuje a myšlení vytváří duchovní sféru země, noosféru. Zároveň probíhá proces socializace, sjednocování lidí ve stále širší kolektivy. Teilhardismus je rozporným systémem se silnými mater. tendencemi a svým optimismem, humanismem a kolektivismem se odlišuje od mnoha směrů současné filozofie. Stal se nejvlivnější teologií stojící proti novotomismu. Sehrál významnou roli v reformním úsilí katolicismu. Hl. díla: Le phénomène humain (Fenomén člověka), Místo člověka v přírodě, Chuť žít.
