Sezimovo Ústí
Sezimovo Ústí, m. v Jihoč. kr., okr. Tábor. v Táborské pahorkatině, na Lužnici; 7 435 obyv. (2001) srovnej 8 885 obyv. (1980). - Město a hrad zal. kolem pol. 13.st., byly v držbě Vítkovců (páni z Ústí). Město obch. střediskem na cestě z Prahy do Vídně. Páni z Ustí patřili k příznivcům J. Husa, který zde pobýval 1414. Vývoj středověkého S. Ú. ukončen vúnoru 1420, kdybylo ovládnuto a spáleno stoupenci husitství z okolí; ti pak zal. nedaleko novou obec Tábor (území S. Ú. přešlo do jeho majetku). Nová zástavba na místě zaniklého středověkého města od 19.st. na pravém břehu Lužnice (býv. m. jádro a dvě menší předměstí); od 1939 rychlý prům. rozvoj. Kostel z roku 1835, vila a hrob československého prezidenta E. Beneše. - Oblast býv. největšího předměstí S. Ú. na levém břehu Lužnice (tzv. Nové Město) zůstala novověkým osídlením nedotčena. 1962 zde zahájil Archeol. ústav ČSAV v Praze dlouhodobý výzkum, který význ. přispívá k poznání hmotné kultury středověkých Čech. Dosavadní výsledky odhalily urbanistické členění předměstí a stav. charakter usedlostí, při.spěly k poznání ekon. profilu předměstí a rozšířily pramennou základnu pro studium technol. středověké výr. Na předměstí se soustřeďovala řemesla pracujících s ohněm (hrnčíři, kováři, řezníci). Program archeol. výzkumu doplňuje i studium okolních vsí, které rovněž zanikly v době vzniku Tábora. - Prům. stroj. (Kovosvit - obráběcí stroje). S. Ú. tvoří aglomeraci s Táborem.
