Sevilla město
Sevilla [-vilja], přístavní m. v již. Španělsku v Andalusii, středisko stejnojmenné provincie, na ř. Guadalquivir; 704 203 (2003 úřední odhad) srov. 646 000 obyv. (1981 cenzus). Univ. (zal. 1502), vysoké školy, akademie; muzea. Got. katedrála, zámek Alcázar, renes. radnice a jiné arch. památky. Největší aréna pro býcí zápasy ve Španělsku. - Ve starověku iberská Hispalis, foinická Sephala; 45 př.n.l. připojena Caesarem k řím. říši (nazývala se Colonia lulia Romula). Kolem 420 ovládnuta Vandaly, v 1.pol. 6.st. Vizigóty, 712 Araby. Za muslimského panství patřila k největším evr. městům; za vlády Abbádovců předstihla významem Córdobu; druhé hl.m. říše Almorávidů a Almohadů (vedle Marrákeše). 1248 ji dobyl kastilský král Ferdinand III. Nový rozmach m. po objevení Ameriky; 1503-1717 sídlo nejvyššího státního orgánu pro obchod se zámořím Casa de la Contractión. Sevillskému arcibiskupovi byly podřízeny nové diecéze v Lat. Americe. Ještě v 16.st. patřila S. k nejbohatším a největším evr. městům. V 18.st. pokles hosp. významu, její roli v zahr. obchodě převzal Cádiz. Za napoleonských válek v S. 1808 vytvořena Ustřední junta, 1810-12 město okupováno Francouzi. Na počátku obč. války 1936-39 se S. zmocnili fašisti. - Průmysl chem., stroj., hut., let., zbrojařský, loďařský, konzervárenský, tabákový, mlynářský, zpracování korku, farm., text., kosmetiky, vinařský, likérů, keramiky.
