Schleiermacher

Schleiermacher [šlajer-] Friedrich Daniel Ernst, 21. 11. 1768 - 12. 2. 1834, něm. protestantský filolog a filozof. Byl vychován v českobratrské škole. Kazatel v Berlíně, přítel F. Schlegela, byl blízký berlínskému kruhu romantiků. Prof. v Halle a Berlíně. Usiloval přizpůsobit teologii duchu něm. klasiky a potřebám své doby. Vycházel z principu jednoty bytí a myšleni (tzv. filozofie identity) a spojoval ideje Kantovy, Fichtovy a Schellingovy ve svět. názoru se silnými panteistickými a senzualistickými rysy. Jeho pojetí náboženství, založené na prožívání citové závislosti na nekonečnu, tvoří přechod od Kanta, Fichta a Schellinga ke Straussovi a Feuerbachovi; otevírá cestu k dalekosáhlému věd. výkladu světa i k náb. toleranci. V době osvobozovacích válek měl S. podobně jako Fichte podstatný podíl na mobilizaci mládeže do boje proti cizí moci. V oblasti školství zastánce osvobození školy od církve. Za reakce byl pronásledován. Pokračoval v kritice bible, započaté Spinozou, a založil novou metodu biblické kritiky připravující liberální protestantskou teologii. - S. značně působil na teologické myšlení 19. a zač. 20. století (A. Riehl, A. Harnack, R. Otto, E. Troeltsch, E. Rádl). Tzv. schleiermacherovská renesance z konce 19. a zač. 20.st. ve ,,filozofii života" a něm. duchovních vědách navazovala hl. na S. iracionalistické pozice. Ze spisů: Über die Religion (náboženství), Monologen, Grundlinien einer Kritik der Sittenlehre (Nárys kritiky morálky).