Schlegel Friedrich

Schlegel Friedrich, 10. 3. 1772 - 12. 1. 1829, něm. kritik, filolog a ideal. filozof, teoretik romantismu. Bratr Augusta Wilhelma S. Pův. klas. filolog, spatřoval ve starořec. básnictví ztělesnění svého estetického ideálu. Koncem 90.let formuloval programové ideje jenského kruhu rané romantiky; vydával spolu s A. W. Schlegelem čas. Atheneum (1798-1800), v němž bojovali za nové romantické umění, jehož vzory spatřovali v Dantovi, Shakespearovi, Cervantesovi a Goethovi. V četných aforismech a fragmentech vyzdvihoval utopický ideál nové literatury a kultury, která by svět esteticky přetvářela a sama - zásadně nezakončená - spojovala v jeden celek um., filozofii, vědu a náboženství. Jejím pravzorem měla být mytologie, kterou spojoval s tendencemi soudobého pokantovského idealismu. Schlegelova teorie tzv. romantické ironie si uvědomuje hluboký rozpor ideálu a skutečnosti, ale duchovně se povznáší nad vlastní slabost a neschopnost přetvořit šedou neromantickou skutečnost. Za relativní vrchol poezie pokládal román typu Goethova Viléma Meistera nebo Cervantesova Dona Quijota, podávající ,,encyklopedii duchovního života" jedince. Nedokončený román Lucinda vyjadřuje romantické pojetí lásky a manželství jako duchovně tělesného spojení muže a ženy, kteří se harmonicky doplňují. 1802-04 vydával v Paříži časopis Evropa, prodchnutý ideou jednoty evr. kultury. Původně stoupenec fr. burž. revoluce a republikánství, kolem 1808 se obrátil ke katolicismu, přesídlil do Vídně, kde se stal prof. univerzity, od 1809 působil ve službách rakouského státu a spolupracoval s Metternichem. Duchem romantického historismu jsou proniknuty jeho Dějiny staré a nové líteratury, pokračující v mnohém v myšlenkách Herderových a usilující o postižení jednotlivých individuálních nár. celků. V konzervativní zaujatosti spatřoval v habsburské monarchii ztělesnění ideálu ,,skutečného impéria". V dílech Philosophie der Geschichte (Filozofie dějin), Philosophie der Sprache und des Wortes (Filozofie řeči a slova) kritizoval zejména něm. klas. idealismus jako ,,rozštěpení vědomí" a proti němu postavil ,,skutečnou filozofii života", zal. na křesťanském spiritualismu a obnově vnitřní jednoty osobnosti v harmonii všech duševních sil a schopností. - Dílem Von der Sprache und Weisheit der Inder (jazyce a moudrosti Indů) se stal zakladatelem studia sanskrtu a srovnávacího jazykozpytu.