Scheler Max
Scheler [šé-] Max, 22. 8. 1874 - 19. 5. 1928, něm. ideal. filozof, psycholog a sociolog, jeden ze zakl. tzv. filoz. antropologie; prof. univ. ve Frankfurtu nad Mohanem. Ovlivněn fenomenologií E. Husserla a filoz. W. Diltheye. V díle Der Formalismus in der Ethik und die materiele Wertethik (Formalismus v etice a materiální hodnotová etika) zakládá "hodnotovou" etiku, jejímž středem je člověk a která spočívá na apriorním, intuitivním uchopování hodnot. Kantovu etiku považuje za formální a klade proti ní etiku "materiální". Formální etika pojímala podle S. člověka jako rozumovou bytost, jako log. subjekt rozumové činnosti. Osobnost člověka je spíše bezprostředně žitá jednota cítění, milování, nenávidění, hodnocení, chtění. Rozum je cosi všeobecného, mrtvého; proti němu stojí duch, který sice rozum zahrnuje, ale nemůže být na rozum redukován. S. vidí v člověku dvě vzájemně odlišné stránky: na jedné straně pudovou, živočišnou, na druhé straně duchovní. Duchovní, vyšší skutečnost mu představují hodnoty, jež díky svému apriornímu uspořádání přesahují člověka a nabývají kosmického, náb. charakteru. Duchovní v člověku koresponduje s bohem prostřednictvím lásky. Princip lásky má jednak zjednávat zákl. mravní poměr mezi lidmi, jednak člověka uschopňuje chápat nejvyšší hodnoty; úsilí o ně tak přibližuje hodnotám božského, v čemž S. vidí vrchol mravního jednání. - Dualismus reálné a ideální stránky je i základem S. sociol. Jejím úkolem je zkoumání vztahů mezi tzv. reálnými a ideálními faktory ve spol., kterými nahrazuje S. vztah spol. bytí a vědomí a tak jej mystifikuje. Osvobození ducha od reálných faktorů, což je podle S. konečný cíl spol. vývoje, může uskutečnit jen omezený počet zvláště nadaných jedinců. Mnohá S. díla mají společensky reakční, religiózní, marxismu nepřátelský ráz, tvoří však důl. vývojový stupeň mezi filozofií života a existencialismem (byl jím ovlivněn např. M. Heidegger). Další spisy: Vom Ewigen im Menschen (O věčném v člověku), Místo člověka v kosmu, Řád lásky.
