Sartre Jean-Paul
Sartre [-tr] Jean-Paul, 21. 6. 1905 Paříž - 15. 4. 1980 tamtéž, fr. filozof a spisovatel; hl. představitel fr. ateistického existencialismu. Pův. středoškolský prof.; za 2.svět. války se účastnil hnutí odporu. Ve svém složitém a rozporuplném vývoji zůstával však vždy extrémním subjektivistou a iracionalistickým individualistou. V hl. filoz. traktátu z 1943 L'Etre et le Néant (Bytí a nicota) kombinoval ideje Heideggerovy, Husserlovy a Hegelovy s vlivy karteziánského dualismu a fichteovské filozofie aktivity a svobody; snažil se založit fenomenologickou ontologii. Subjektivismus jej vedl k roztržce mezi svobodou a nutností, historií a přírodou, kolektivem a individualitou a zároveň k bezvýchodným pokusům o kompromisní "třetí cestu" mezi světem burž., jehož konzervatismus, rasismus, kolonialismus a imper. napadal, a socialismem, jehož marxismus odmítal jako dogmatismus a proti jehož kolektivistické organizovanosti děl. třídy stavěl individualistickou revoltu. V poválečné vlně existencialismu v západní Evropě vystupoval jako jeho hl. představitel. Více než jiní existencialisté vyjadřoval svou filoz. ("existence předchází esenci", člověk je "svým vlastním svobodným projektem", je "odsouzen k svobodě", jedinec odpovídá za celé lidstvo) beletristicky: romány Nevolnost, Cesty k svobodě, povídka Zeď aj., ale daleko výrazněji v dramatech: Mouchy, Počestná děvka, S vyloučením verejnosti, Špinavé ruce, Holá pravda (č. soubor Dramata). V nedokončeném díle Critique de la raison dialectique (Kritika dialektického rozumu) podal přehodnocení marx. koncepce spol.hist. praxe, kterou nahrazoval praxí individualistickou. V názorech na liter. spojoval vulgární sociologismus s psychoanalýzou na subjektivistickém základě "angažovanosti" (Co je literatura, Slova). Zapojil se do svět. mírového hnutí a podílel se na protikom. kampaních. Nob.c. (1964) odmítl.
