Russell Bertrand
Russell Bertrand Arthur William, 18. 5. 1872 - 2. 2. 1970, brit. filozof, logik, matematik, sociální kritik a veř. činitel; prof. univ. v Cambridgi a na řadě dalších univ. ve Velké Británii, USA a jinde; člen londýnské Royal Society. Charakterizuje jej složitý ideový vývoj, všestrannost zájmů a neobyčejně rozsáhlá veř. a publikační činnost. Svůj myšlenkový vývoj sám charakterizoval jako cestu od platónsky chápaného pythagoreismu k humanismu. Po krátkém zaujetí angl. novohegelovstvím zastával zejm. logický atomismus (1913-20) a neutrální monismus (1921-27). V teorii poznání byl pod vlivem J. Moora a A. Whiteheada nejblíže neorealismu, později se sbližoval s novopozitivismem, pokládaje kategorii hmoty a ducha za pouhé log. konstrukce na zákl. smyslových dat. V duchu humovské skepse uznával objektivnost faktů, avšak tuto objektivitu zakládal na pouhé víře v existenci vnějšího světa. Východiskem Russellovy filozofie byly studie z logiky a teor. základů matematiky, jimiž proslul od zač. 20.st. a v nichž, využívaje myšlenek Leibnizových a Peanových, dále rozvinul filozofii a metodologii logicismu. Russellova filoz. evoluce odpovídá změnám v obsahu a formách jeho programu aplikace mat. logiky při řešení gnozeologických a teor. problémů. V jedné etapě vedly pokusy o jeho realizaci k rozpuštění teorie poznání v log. analýze, v jiné k redukci matematiky na logiku (Principia Mathematica, 1910-13, společně s A. Whiteheadem). Trvalá snaha reinterpretovat světonázorové problémy jako logické a jako takové je řešit podmiňuje stále se obnovující rozpor mezi Russellovou empirickou mater. tendencí a jeho analytickou metodou, jež vede stále znovu ke skepticko-solipsistickým důsledkům, což R. pociťoval jako nemožnost vytvořit filozofii slučitelnou s přísnými požadavky vědy. Nicméně R. objevil jeden z paradoxů teorie množin (tzv. Russellův paradox) a vytvořil originální variantu axiomatické teorie množin. Principia Mathematica se považuje za klas. dílo mat. logiky. V pojetí spol. života blízký psychologismu, spatřoval základ hist. procesu a chování lidí v instinktech a vášních; existenci obj. spol. zákonů neuznával. V etice a politice liberál, stoupenec družstevního socialismu v duchu fabiánství; negativní vztah k marx. odůvodňoval svou nevírou v "dial. nutnost v dějinách". V pojetí výchovy, mravnosti a manželství stavěl proti kř., které odmítal, vědu svobodného rozumu. Od 1.svět. války byl rozhodným zastáncem pacifismu, za propagandu idejí perzekvován ve Velké Británii i v USA; jeho abstraktní humanismus byl zároveň vášnivým protestem proti militarismu, později proti fašismu a projevoval se i akt. ateistickou a protiklerikální propagandou. Od 50.let se připojoval stále důrazněji ke svět. mírovému hnutí, byl iniciátorem Einsteinova a Russellova Manifestu, spoluzakladatelem a prvým prez. Pugwashského hnutí vědců za mír, zal. ve Stockholmu Russellův vietnamský tribunál (1966), stal se přímo symbolem nesmiřitelného boje proti jad. válce a zbrojení. Č. vyšlo: Problémy filozofie, Teorie poznání, Proč nejsem křesťanem, Boj o štěstí, Manželství a mravnost, O výchově, Nábozenství civilizaci? Nob.c. za liter. (1950).
