Rouen
Rouen [ruan], přístavní m. ve Francii, adm. středisko kr. Haute-Normandie a dpt. Seine-Maritime na Seině; 108 758 obyv. (1999) srov. 115 000 obyv. (1982). Muzea, univ. (zal. 1966), galerie. Got. katedrála a jiné arch. památky. - Býv. Rotomagus na území kelt. Veliocassů, hl.m. řím. provincie Gallia Lugdunensis (secunda). Od 3.st. sídlo biskupů, později arcibiskupství; 841 a 896 dobyt Normany, od 911 hl.m. hrabství a později normanského vévodství. 1066-87, 1106-35, 1154-1204 a 1419 až 1449 pod vládou angl. králů. 1144 získal pravděpodobně od normanského vévody Geoffroie Plantageneta městská práva; 1169 rozšířena angl. králem Jindřichem II. (tzv. Etablissements de R.). 1382 R. dějištěm lid. povstání. 30. 5. 1431 zde upálena Jana z Arku. - Středisko výroby fr. majoliky od 16.st., zvl. činné v 17. a v 1.pol. 18.st. Hl. jednobarevná (modrá) i vícebarevná ornamentální výzdoba, připomínající krajky nebo jap. vzory (paprskovitý dekor, motivy lambrekýnů, později prolamované okraje a figurální výjevy. Značkami jsou lilie, iniciály a jména výrobců a malířů. - Prům. stroj., hut., petrochem. (rafinérie), text., oděvní.
