Rieckeho princip
Rieckeho princip [ríke-], výklad přeměny tvaru látek vystavených orientovanému tlaku. Působí-li na látku tlak v jednom směru, zvyšuje se na plochách vystavených orientovanému tlaku její rozpustnost, takže přechází postupně do roztoku a opět se vylučuje na plochách tlaku nevystavených. Název podle něm. fyzika C. V. E. Rieckeho (1845-1915).
