Ramapithecus
Ramapithecus [-ték-, řec.], ramapiték rod vymřelých primátů. Známy dva druhy: Ramapithecus punjabicus, ramapiték indický, a Ramapithecus wickeri ramapiték africký. Kostrové pozůstatky radiometricky datovány na 12-14 mil. let, tj. do svrchního miocénu až nejspodnějšího pliocénu. Zástupci byli asi 100-110 cm vysocí a dosahovali hm. asi 20-25 kg; lebeční kapacita 350-380 cm2. Pohybovali se bipedálně a přední končetiny sloužily i k jiné činnosti, např. ke sběru potravy. Ramapitéci žili v otevřených savanách a byli vegetariáni. Přestože měli silně ustupující čelo, plochou mozkovnu, výrazné nadočnicové valy a poněkud vystupující čelisti, měli i mnoho hominidních znaků: parabolický zubní oblouk, malé špičáky, třenové zuby lidského typu i velikosti a zkrácenou horní čelist. - Pokud ramapitéci patří do vývojové linie hominidů, pak pravděpodobně navazují na druh Dryopithecus sivalensis a předcházejí vývoji rodu Australopithecus. Vývoj ramapitéků asi probíhal paralelně na velkém území Indie a Číny.
