Rákóczi František II.

Rákóczi František II., Rákóczi Ferenc II. - 27. 3. 1676 - 8. 4. 1735, od 1704 sedmihradský vévoda; syn Rákócziho Františka I. Po smrti otce vychováván I. Thökölym, druhým manželem své matky Heleny Zrinské. Po porážce Thökölyho povstání 1688 zajat a dán do kat. výchovy jezuitům (Jindřichův Hradec, Vídeň). Od 1694 župan šarišské stolice. 1697 se odmítl postavit do čela kuruckého povstání býv. Thökölyho velitelů. Od 1700 ve spojení s fr. králem Ludvíkem XIV., 1701 uvězněn, ale uprchl do Polska a připravoval boj proti Habsburkům. 1703 se postavil do čela pův. selského protihabsburského povstání, 1704 ovládl celé Slovensko a většinu Uher. Na sněmu uh. šlechty v nodu 1707 byli Habsburkové sesazeni z uh. trůnu. R. F. II. uzavřel tajnou smlouvu s carem Petrem I. Velikým o podpoře svých ambicí na pol.-litevský trůn. V důsledku voj. neúspěchů Francie za války o dědictví špan. se Rákócziho povstání dostávalo do izolace; 1708 byl poražen u Trenčína. Za jeho nepřítomnosti (cesta do Polska a Francie) uzavřela uh. šlechta s Habsburky 1711 satmárský mír, který R. F. II. neuznal. Působil v zahraničí (Polsko, Francie); od 1717 v osmanské říši, kde zemřel.