Pythagoras
Pythagoras ze Samu, asi 580 až 500 př.n.l., řec. ideal. filozof a matematik. Absolutizací abstrakce kvantity a jejím odtržením od hmotných věcí dospěl k názoru, že podstatou všeho je číslo a nejvyšším zák. kosmu je harmonie. Z orfismu převzal učení o převtělování duší a posmrtné odplatě. Do mat. vnesl systematiku deduktivně budované teorie a s tím spojený princip důkazů opírajících se o log. argumenty. Dokázal neracionálnost √2. V geom. se mu připisuje důkaz Pythagorovy věty. Rozpracoval kvantitativní teorii hudební harmonie (závislost výšky tónu na délce struny a jejím napětí).
