Purkyně Jan Evangelista
Purkyně Jan Evangelista, 17. 12. 1787 až 28. 7. 1869, č. přírodovědec (fyziolog, anatom a biolog), filozof, organizátor věd. a kult. života, národní buditel. Otec malíře Karla P. Největší č. přírodovědec 19.st., svět. významu. Pův. studoval bohosloví, pod vlivem filozofie Fichtovy vystoupil z piaristického řádu a vystudoval lékařství. Spisem o zraku a vidění z 1818 upozornil na sebe J. W. Goetha; mj. na jeho doporučení se 1823 stal prof. fyziologie ve Vratislavi, kde zal. prvý fyziol. ústav pracující experimentálními metodami, který se stal vzorem pro podobné ústavy jinde. Od 1850 univ. prof. v Praze. P. je jedním ze zakl. experimentální fyziol. a psychologie. Usiloval o zal. č. Akademie věd a ve spise Akademia z 1861 podal svou koncepci takové vrcholné věd. instituce. Podílel se na zal. Spolku č. lékařů a Časopisu lékarů českých (současná Československá lékařská společnost J. E. Purkyně nese jeho jméno), od 1853 vydával č. přírodovědný cas. Živa. Od 1841 č. zemský poslanec; 1848 účastník Slovanského sjezdu v Praze. Snažil se o vytvoření pevných základů pro věd. činnost v českém jazyce, usiloval o přeměnu Muzea Království ceského ve výchovnou a věd. instituci. Psal též básně a překládal básnická díla zvláště F. Schillera, J. W. Goetha a T. Tassa, psal stati o slovanských literaturách, v Lešně objevil a získal pro Nár. muzeum některé rukopisy J. A. Komenského. Nejvýzn. Purkyňovou prací je formulace buněčné teorie, jejíž zákl. myšlenky přednesl poprvé na pražské přírodovědecké konferenci 1837. Řada dalších přírodovědných objevů byla nazvána Purkyňovým jménem: obraz cév v oku jako Purkyňova blesková figura, zrcadlení na lomových plochách oka jako Purkyňovy obrázky, změna světlosti barev v šeru jako Purkyňův fenomén, jádro vaječné buňky jako Purkyňův zárodečný měchýřek, v mozečku Purkyňovy buňky, v srdci Purkyňova vlákna. Purkyňova přírodovědecká zkoumání podněcovala jeho zájem o filoz. problematiku. Odmítal tradiční náb. představy, avšak nesouhlasil ani s mech. materialismem, který nedovede vysvětlit specifičnosti živé hmoty. Pod vlivem něm. klasické filozofie, zejména F. W. J. Schellinga a později G. W. F. Hegela a něm. naturfilozofie, vytvářel svůj panteistický názor s dynamickým a vývojovým pojetím světa. V Útržcích ze zápisníku zemřelého přírodovědce chápe přírodu jako jediné neomezené a nekonečné bytí a člověka jako produkt jejích tvořivých sil. Hmotu pojímal jako jednu ze stránek svět. podstaty.
