Plótínos
Plótínos [-tý-], asi 204-asi 270, zakl. filoz. školy novoplatonismu (tzv. řím. školy novoplatónské). Chápal bytí jako vrstvení jednotlivých sfér, které jsou postupnými emanacemi božského Jedna (odpovídá Platónově ideji dobra), což se děje v sestupné hierarchii až k nejméně dokonalé mnohosti tělesného světa. V gnozeologii a etice mystický iracionalista. Poznání chápal jako formu připodobňování člověka vesmíru s cílem konečného návratu duše k prajednotě. Cestou k tomu je očišťování duší potlačováním tělesných vášní, nazírání světového rozumu a posléze dosažení mystické extáze, v níž se individuální vědomí rozplývá v božstvu. P. spisy, rozdělené do šesti skupin po devíti pojednáních, a proto zvané Enneady (Devítky), vydány posmrtně jeho žákem Porfyriem.
