Piccolomini Eneo
Piccolomini Eneo Silvio , 1405 - 30. 6. 1464, it. humanista (psal pod jménem Aeneas Silvius) a diplomat, od 1485 papež Pius II. Účastnil se jako sekretář několika biskupů basilejského koncilu, kde vynikl jako řečník a diplomat; 1440 ve spise Libellus dialogorum de Concilii auctoritate (Knížka dialogů o autoritě koncilu) obhajoval přednost koncilu před papežem. Diplomat císaře Fridricha III., od 1444 též papežů, podílel se na uzavření řady dohod mezi císařem a papežem. Po svém svěcení na kněze 1446 jmenován 1447 biskupem terstským; od 1450 biskup sienský, od 1457 warmijský; od 1456 kardinál. 1451 vyslán Fridrichem III. k jednání s č. stavy, seznámil se s Jiřím z Poděbrad. Jako papež odvolal své předchozí názory, zejm. dílo o vyšší autoritě koncilu; vystupoval proti fr. pragmatické sankci z Bourges, proti platnosti kompaktát v Čechách (zrušil je 1462); hájil zájmy církve ve sporu s pol. králem Kazimírem IV., ale později ustoupil z obav před sblížením Polska s Čechami. Zemřel při přípravě křížové výpravy proti Turkům. Autor děl hist. (Historia Bohemica České dějiny, Historia rerum Friderici III. imperatoris - Dějiny císaře Fridricha III.), geogr. (Cosmographia), pedag., autobiografie, filoz. a náb. traktátů, erotické poezie (Cinthia) a komedií (Chrisis).
