Panonie
Panonie [-ny-], lat. Pannonia - území osídlené Ilyry, dobyté 35 př.n.l. Římany. 12-9 př.n.l. zřízena řím. provincie. Zaujímala záp. Maďarsko (až po Dunaj), sev. Srbsko, Chorvatsko, vých. Rakousko a předmostí Bratislavy na pravém břehu Dunaje s Gerulatou (dnešní Rusovce). 9 př.n.l. vypukla a záhy byla potlačena protiřím. vzpoura a P. oddělena od Dalmácie. Za císaře Traiana rozdělena na Horní (P. Superior, hl.m. Carnuntum) a Dolní (P. Inferior, hl.m. Aquincum). Za císaře Diocletiana reorganizována. Horní P. rozdělena na sev. P. Prima a již. P. Savia a Dolní P. na P. Valeria a P. Secunda. Na přelomu 4. a 5. st. se P. zmocnily germ. kmeny, za Attily byla centrální oblastí říše Hunů; poté ji ovládli Langobardi (do 568). V 6.st. začali do P. pronikat Slované, kteří se zde ještě setkali se zbytky provinciálního řím. obyv. 568 si P. podrobili Avaři. Od konce 8.st. směřovala do P. expanze franské říše, 795 zřídil na dobytém území Karel I. Veliký panonskou marku. V závislosti na západofranské říši bylo 846 vytvořeno na Slovany osídleném území na JV od Balatonu blatenské knížectví (Pribina, Kocel). Koncem 9.st. asi P. dočasně ovládnuta Velkomor. říší, počátkem 10.st. dobyta Maďary. Stala se jádrem tvořícího se uh. státu, termín P. se někdy užíval i nadále pro celé Uhry (např. v Kosmově kronice).
