Nietzsche Friedrich
Nietzsche [nýče] Friedrich, 15.10. 1844 Röcken (u Lipska] - 25.8. 1900 Výmar, něm. filozof, básník; prof. klasické filol. na univ. v Basileji. V prvním období svého vývoje, ovlivněn Schopenhauerovým pesimismem a estetikou R. Wagnera, vypracoval, prožívaje hluboce konflikt rozumu a života, romantickou typologii apollinského a dionýského principu bytí kultury (Zrození tragédie z ducha hudby). Jako zakl. "filozofie života" spatřoval v "životě" iracionální, věčně se rodící a umírající, pudy a vůlí ovládanou temnou a krutou sílu. V pojetí života tkví ideové kořeny Nietzschova radikálního konzervativismu, který jej řadí do tradice něm. "kontrarevolučního romantismu" (T. Mann). V druhém období, po roztržce s Wagnerem, se odvrátil od pesimismu a romantismu, ztotožnil život s vůlí k moci, vstřebal prvky pozitivismu, relativismu a sociálního darwinismu, v poznání spatřoval jen pragmaticky užitečné iluze, v křesťanství a liberální mravnosti projevy dekadence a poklesu životních sil (Radostná věda, Mimo dobro a zlo). V posledním období propuká Nietzschův iracionalismus již v plné síle, programově překonává racionální filoz. metodu, netvoří z pojmů systém, nýbrž mnohoznačné symboly "vůle k moci", "nadčlověka", "věčného návratu téhož", stylizuje se do úlohy proroka, vyjadřuje své učení ve formě aforismů, básní, legend a mýtů (Tak pravil Zarathuštra). 1889 byla jeho tvorba přerušena propuknutím duševní choroby. - Nietzsche charakterizoval svou anarchistickou kritiku tehdejší doby, křesťanství, ideálů demokracie a socialismu jako "nihilismus"; požadoval "přehodnocení všech hodnot" a "filozofování kladivem", věřil v "nadčlověka", v jehož obrazu paradoxně slučoval individualistickou bezohlednost dravce, jenž se řídí "panskou morálkou", s romantickým ideálem člověka budoucnosti s vysokou a zjemnělou kulturou, zbaveného neřestí a lží Nietzschovy současnosti. Ve své době s překvapující jasnozřivostí anticipoval téměř všechny směry myšlení. - Působení nietzschovství od počátku 20.st. bylo neobyčejně mnohostranné a trvá až do souč. - V č. kultuře se nietzschovství setkalo se silným, avšak převážně kritickým ohlasem hlavně před 1.svět.válkou, kdy podobně jako A. Schopenhauer ve filoz. Tyršově byl i N. využíván v zájmu národně obranného a nár. osvob. zápasu. Scientisté apozitivisté odmítali jeho antiintelektualismus, dem. a humanisticky orientovaní myslitelé jeho elitářství a siláctví; Nietzschovu životní a dějinnou filozofii v podstatě přejímal, ale i přetvářel L. Borský (Bedřich Nietzsche), Nietzschův voluntarismus působil na L. Klímu, jeho biol. přístup k morálce na F. Krejčího. Tragickými životními osudy Nietzschovými se zabýval Z. Nejedlý (Nietzschova tragédie); Nietzschovy protikř. postoje ovlivnily J. S. Machara a S. K. Neumanna, ideje člověka budoucnosti zaujaly některé spisovatele (zejm. F. X. Šaldu), kteří přejímali také Nietzschovo stylistické mistrovství.
