Nezval Vítězslav
Nezval Vítězslav, 26. 5. 1900 Biskoupky u Moravského Krumlova - 6. 4. 1958 Praha, český básník, dramatik, prozaik a překl. (zvl. A. Rimbauda). Ve 20.letech hl. představitel asociativní poezie poetismu. Ve svých sbírkách vyjádřil smyslově prožívané okouzlení proměnlivou skutečností (Pantomima, Menší růžová zahrada), velkolepost světa práce a rev. a své social. přesvědčení (Podivuhodný kouzelník, Edison). Ve 30.letech patřil k bás. propagátorům surreal. (Žena v množném čísle, Absolutní hrobař). Zároveň vznikaly sbírky, např. Zpáteční lístek, Sbohem a šáteček, 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida, Praha s prsty deště, pro něž je charakteristická oslava rodného kraje, protest proti burž. společnosti a fašist. nebezpečí. Nezvalův protifašist. postoj, vztah ke KSČ a k SSSR vedly 1938 k jeho rozchodu se surreal. Jeho poezie vyjadřovala pocity lidu v období podepsání mnichovské dohody a nacistické okupace (Matka Naděje, Pět minut za městem, Historický obraz). Po 1945 V. Nezval svou poezií (Veliký orloj, Zpěv míru, Z domoviny, Chrpy a města) spojil se zápasem lidstva o mír a s bojem proti nebezpečí atomové války (drama Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou). Autor vzpomínek Z mého života, div. her (Schovávaná na schodech, Milenci z kiosku, Manon Lescaut) a prozaických prací (Jak vejce vejci, Monaco, Dolce far niente, Pražský chodec, Neviditelná Moskva).
