Německo historie 1
Německo historie 1, Deutschland - stát ve stř. a záp. Evropě do 1945 a po 1989; zkonsolidovalo se v 9.-10.st., kdy zahrnovalo Bavorsko, Sasko, Franky, Svábsko a Lotrinsko. V důsledku expanze na východ (v.t. Drang nach Osten) se v 11. až 14.st. staly součástí Německa Míšeňsko, Meklenbursko, Braniborsko, Lužice, Pomořany, Prusy a rak. alpské země. Do pol.13.st. patřilo N. k nejmocnějším feud. státům; bylo jádrem středověkého řím. císařství (v.t. římskoněmecké říše), které se skládalo ze tří král.: Německa ("regnum Theutoniae"), Itálie (v.t. Italské království) a Burgundska (v.t. Burgundské království). K císařství byly přidruženy formálním lenním svazkem i další suverénní státy (č. stát). Středověké N. bylo společným státem feudálů, kteří si udrželi volební právo (přešlo postupně na kurfiřty). Řím.něm. králové (po korunovaci v Římě císařové) si zajišťovali svou moc bezprostředním ovládáním některých vévodství a obsazováním vysokých říšských a círk. úřadů svými příbuznými a stoupenci. S rozvojem feud. se formoval něm. národ. Upevňování feud. vztahů zejména v 2.pol. 12. a ve 13.st. vedlo k vytváření samostatné teritoriální moci světských a duchovních knížat. Nezávislost na feudálech si vybojovala říšská m. Panovníci ze sálské a štaufské dyn. si proti vzestupu feudálů budovali vlastní opory král. moci (ministeriálové, nově kolonizované enklávy; v.t. říšské statky). V l.pol. 13.st. byla moc panovníků v N. již výrazně oslabena; na ochranu míru a vl. zájmů vznikaly landfrídy a m. spolky (rýnský spolek, hanza). Nejvýzn. polit. útvarem v širším rámci řím.něm. říše bylo od pol. 13.st. do počátku 15.st. Č. král., které se 1310 stalo oporou vlády Lucemburků v N. Vyjádřením změněných polit. vztahů v říši ve 14.st. byla 1356 Zlatá bula Karla IV. Od 1438 byla král. (císařská) hodnost téměř trvale spojena s Habsburky, jejichž mocenskou základnou byly č. a rak. země. Moc něm. knížat byla dále posílena v období reformace a protireformace. Od přelomu 15. a 16.st. se v N. rozvíjely raně kap. vztahy, zejm. v již. N. (Augšpurk, Ulm) a v Porýní (Kolín nad Rýnem). Spol. proměny vyvolaly antifeud. něm. selskou válku, k níž se však m. přidala jen ojediněle. Třicetiletá válka způsobila hosp. úpadek N. Vestfálským mírem 1648 byla uznána svrchovanost tzv. říšských stavů (knížata, hrabata, páni, města). N. od té doby tvořilo volné seskupení samostatných států s několika formálními společnými institucemi (říšský sněm v Rezně). Z něm. států byly nejvýzn. Braniborsko-Prusko (od 1701 pruské král.), Bavorsko a Sasko. Militarizované a centralizované Prusko se v 18.st. stalo evr. velmocí. Od konce 18.st. se N. dostávalo pod vliv rev. myšlenek šířících se z Francie. Fr. rev. vojska v boji s kontrarev. intervencí vedenou Rakouskem a Pruskem pronikla do Porýní, kde se rozvíjelo rep. hnutí. Fr. burž. usilovala o dosažení tzv. přirozených hranic Francie ovládnutím celého levobřežního Rýna; po Napoleonově nástupu k moci byla k Francii připojena ještě další něm. území včetně Brém, Hamburku a Lübecku. Zároveň došlo k formálnímu zrušení řím.něm. říše. Napoleon I. zřídil v N. nové státní celky a rozšířil území svých něm. spojenců (Bavorsko, Sasko). Všechny něm. státy s výjimkou Pruska byly začleněny do rýnského spolku pod fr. hegemonií. Fr. vliv podpořil zavedení burž. reforem v něm. státech. Reformy posílily polit. a sociální postavení burž.; zároveň postupně sílilo nár.něm. hnutí proti cizí nadvládě. Lid. protinapoleonský odpor vyústil v osvobozeneckou válku 1812-13. Vstupem Rakouska do osvobozenecké války v létě 1813 v ní získávaly stále větší vliv feud. reakční síly. Po porážce Napoleona I. 1813 se rozpadl rýnský spolek a došlo k novému stanovení hranic (s největšími územními zisky Pruska) na vídeňském kongresu 1814-15. Zároveň byl zřízen něm. spolek (suverénních a nezávislých států) pod dominancí Rakouska a Pruska.
