Mommsen
Mommsen Theodor, 30. 11. 1817 - 1. 11. 1903, německý historik, právník a politik; prof. univ. v Lipsku, Curychu a Berlíně. Liberál a nacionalista, 1881-84 poslanec pruského zemského a něm. říšského sněmu. Žák Niebuhrův a Droysenův. Proslul rozsáhlým dílem Römische Geschichte (Římské dějiny), bohatým materiálově a lit. působivým, které však vycházelo z myšlenky demokratického monarchismu, jehož ztělesnění M. spatřoval ve vládě Caesarově. Věd. cennější Römisches Staatsrecht (Římské státní právo), Römisches Strafrecht (Římské trestní právo) jsou průkopnickými pracemi, jež kombinují práv. a hist. hlediska a bohatě využívají pomocné vědy historické, zejm. numizmatiku. Vedl skupinu, která vydávala monumentální soubory římských nápisů. Přes pozornost k sociálním, hosp. a kult. dějinám připisoval rozhodující úlohu velkým osobnostem typu Alexandra Velikého, Hannibala nebo Caesara. Ve filozofii dějin autor teorií cyklismu a hyperkriticismu, dále rozvíjených E. Meyerem a A. Toynbeem. Kritik antisemitismu a antiliberálních tendencí v politice něm. burž. vlád, podporoval však expanzívní politiku Bismarckovu i represívní národnostní politiku rak.-uh. vládnoucích kruhů; vystupoval s nenávistnými útoky proti slovanským národům. Nob.c. (1902).
