Ludendorff
Ludendorff [lú-] Erich, 9. 4. 1865 - 20. 12. 1937, něm. gen. a politik; 1908-12 důstojník gen. štábu. Za 1. svět. války se podílel na dobytí Lutychu a jako šéf gen. štábu 8. armády ve Východním Prusku na vítězství u Tannenbergu. Od srpna 1916 spolu s P. Hindenburgem v čele německé armády (s hodností gen. ubytovatel). Fakticky řídil válečné operace na pevnině a spolu s Hindenburgem ustavil voj. diktaturu v zájmu vedení totální války. Prosazoval nejzazší anexionistické válečné cíle spojené zvl. na východě s plány na přesídlení slovanských národů. V lednu 1917 měl rozhodující podíl na prosazení neomezené ponorkové války a svržení vlády T. Bethmanna Hollwega. Po neúspěchu letní ofenzívy 1918 ve Francii a po zhroucení balkánské fronty donucen 29. 9. požádat vládu, aby zahájila jednání o příměří. Sesazen 26. 10., uprchl do Švédska. Po návratu do Německa podporoval 1920 Kappův puč, 1923 se podílel na Hitlerově puči v Mnichově. Byl zatčen, v následujícím procesu osvobozen. 1924-28 poslanec říšského sněmu za NSDAP, 1925 kandidoval za nacisty na úřad prezidenta. V.t. Hitlerův-Ludendorffův puč a NSDAP.
