Lubomirski Jerzy
Lubomirski Jerzy Sebastian , 20. l. 1616 - 3l. 12. 1667, pol. šlechtic; od 1650 velký korunní maršálek, od 1657 polní korunní hetman. Vyznamenal se v bojích proti švéd. a sedmihradským vojskům 1655-59 i proti Rusku 1660. Jako vůdce tábora odpůrců politiky královny Ludviky Marie (1611 až 1667), manželky Jana II. Kazimíra Vasy byl odsouzen do vyhnanství, ke ztrátě úřadů a konfiskaci majetku; 1665-66 stál v čele povstání proti králi (tzv. Lubomirskiego rokosz), jež přerostlo v domácí válku. Král Jan II. Kazimír byl poražen (4. 9. 1665 u Częstochowé a 13. 7. 1666 u Mątwy), ale mezi panovníkem a L. došlo ke smíru (dohoda z 3l. 7. 1666). L. povstání nadlouho znemožnilo reformu polských vnitropolitických poměrů.
