Leibniz
Leibniz [lajbnyc] Gottfried Wilhelm, 1.7. 1646 - 14.11. 1716, něm. filozof, vědec a diplomat; přední představitel obj. ideal. Zabýval se mat., geol., biol., lingvistikou, autor mnoha tech. vynálezů. Iniciátor založení a první prez. AV v Berlíně. Dovršuje filoz. 17.st. a je předchůdcem něm. klas. filozofie. Ve filoz. bylo jeho cílem zejm. vypracování obecné věd. metody. V racionalistické koncepci rozlišuje pravdy rozumu, logicky nutné, a pravdy náhodné (log. nedokazatelné a neodvoditelné, pro něž platí zák. dostatečného důvodu a které lze nalézt indukcí), klade hl. důraz na analýzu. V tomto smyslu nutno chápat i projekt ars combinatoria a characteristica nebo calculus universalis jako snahu o analýzu složených pojmů a pravd na jejich elementární znaky (univerzální jazyk jako abeceda myšlenek), z nichž lze posléze opět dospět s mat. jistotou k libovolným možným pojmům a pravdám. Tyto koncepce byly inspirující nejen pro logicismus, ale i pro moderní mat. log. a teorii vědy. - Filozoficky Leibnizova obj. ideal. koncepce světa navazuje zejména na M. Kusánského a G. Bruna. Zejm. v Monadologii pokládal za podstatu světa nekonečné množství nedělitelných substancí - monád, jež nemohou být rozprostraněné, protože by byly nekonečně dělitelné; proto musí být duchovními substancemi. Monády se vzájemně liší, jsou vnitřně činné, a protože jsou základem i všech hmotných těles, je i hmota v neustálém samopohybu a vymaňuje se tak z oblasti mech. vztahů. K dial. myšlence všeob. pohybu a plurality monád dospívá L. z ideal. předpokladu duchovní substance; protože neuznával vzájemné působení monád, neobešel se bez zavedení tzv. předzjednané harmonie (boha). Pojetí světa je však dynamické; princip kontinuity hraje značnou úlohu: monádám jsou bohem přizpůsobovány jiné substance, a tak je každá stálým aktivním zrcadlem vesmíru. Byť v ideal. formě, předjal např. evolucionistické myšlenky kontinuity vývoje budoucnosti z přítomnosti, existenci souvislosti živočichů, rostlin a anorg. přírody ap. - Nezávisle na I. Newtonovi položil zákl. diferenciálního a integrálního počtu; Leibnizova symbolika se používá dodnes. Předchůdce moderní formální log. jako kalkulu; v mat. zakl. logicismu.
