Kundera Milan
Kundera Milan, *1.4. 1929 Brno, č. prozaik, básník, dramatik, esejista, překladatel; 1958 absoloval FAMU, kde do 1970 pedag. působil. Za své postoje v období 1968-69 zač. 70. let diskriminován; 1975 odešel do Francie a stal se hostujícím prof. na univ. v Reunes; od 1980 profesor Ècle des Hautes ètudes et sciences sociales v Paříži. 1979 zbaven čs. stát. občanství. Po básnických začátcích (Člověk zahrada širá, 1953; Poslední máj, 1955; Monology 1957) psal filoz. založené povídky a romány modelující lidské osudy na pozadí krize dějinného vědomí (Směšné lásky, 1963; Žert, 1967, zfilmováno 1968; Život je jinde, v ineditní edici 1972, Toronto; Valčík na rozloučnou, 1975 rukopis, v ineditní edici 1979; Kniha smíchu a zapomnění, 1978, v rukopisu). Vrchol tvorby v emigraci tvoří romány Nesnesitelná lehkost bytí (Toronto 1985) a Nesmrtelnost (1990), v nichž se zamýšlí nad problémy vnitřní a vnější svobody člověka a odpovědnosti. Auto div. her (Majitelé klíčů, prem. 1962, tisk 1963; Ptákovina, 1969; Jakub a pán, 1970, Brno 1992) a esejů (Umění románu, 1960).
