Kréta
Kréta, novořec. Kriti - největší řec. ostrov ve Středozemním moři na JV od Peloponésu; 8 302 km2, 601 130 obyv. (2001) srov. 502 200 obyv. (1981). Hornatý, převážně zkrasovělý vápencový ostrov (Ida, 2 456 m n.m.). Sev. pobřeží členité. Adm. oblast v Řecku na stejnojmenném o. a přilehlých ostrovech ve Středozemním moři. Skládá se ze 4 nomů. Pěstuje se již. ovoce. Chov ovcí a koz. Rybolov. - Ve 3.tis. př.n.l. vytvořilo předřec. obyv. K. civilizaci, která udržovala obch. a kult. styky s Egyptem, Mezopotámií, Malou Asií a se záp. Středomořím (v.t. krétsko-mykénská kultura). Ve 2.tis. př.n.l. vznikl otrokářský státní útvar s centrem v Knóssu. První Řekové přišli na K. patrně již kolem 1450 př.n.l., ale trvale a ve větším množství se usídlili až na sklonku 2.tis. př.n.l.; 67 př.n.l. K. ovládnuta Římany, od 395 součást byz. říše, 823-96l pod nadvládou Arabů, 96l-1204 znovu byz., 1204 dobyta křižáckým vojskem a prodána Benátkám; v období benátského panství se o. i jeho hl.m. nazývalo Kandie (dnes hl.m. Héraklion). 1669 obsazena Turky s výjimkou tří opěrných bodů (obsazeny 1715). Obyv. K. se zúčastnilo řec. nár. osvob. hnutí 1821-29, ale Kréta zůstala dále v tureckém držení. V průběhu 19.st. sílilo nár. osvob. hnutí; krétské povstání 1896-97, vedené pod heslem připojení K. k Řecku, vedlo k řec.-turecké válce 1897. Po jejím skončení získala K. 1898 auton. v rámci turecké říše. 1913, na základě Londýnské dohody potvrzené řec.-tureckou smlouvou, se K. stala součástí Řecka. Od května 1941 do listopadu 1944 byla Kréta okupována německými nacistickými vojsky. - Prům. těžební (vápenec). Největší m. Chania, Héraklion, Rethimnon. Tur. ruch.
