Istanbul
Istanbul, dříve č. Cařihrad, slovansky Cargrad, řec. Konstantinopolis - přístavní m. v Turecku u Bosporu; 8,80 mil. obyv. (2000) srov. 2,77 mil. obyv. (1980). Největší m. Turecka a jeho hosp. a kult. středisko. Prům. text., potr., stroj., kožedělný, tabákový, keramiky, cementárenský. Dop. křižovatka (žel., silniční, přístav, letiště). Na evr. straně přirozený přístav Stambul, Pera, Galata, na as. Usküdar, Haydar Paşa. Stav. památky, mešita Ahmadye, chrám Hagia Sofia. Velký tur. ruch. Muzea. Univ. (zal. 1927), tech. (zal. 1773) a jiné vysoké školy. - V místech dnešního I. se ve starověku rozkládalo řecké město Byzantion; 324-330 přebudováno císařem Konstantinem I. Velikým na hl.m. vých. části řím. impéria - Konstantinopolis (Konstantinopol), jež se 395 stalo hl.m. východořím., resp. byz. říše, .sídlem patriarchy a jedním z nejvýzn. polit., hosp. (zvl. obch.) a kult. center pozdního starověku a středověku, využívajícím své výhodné polohy na rozhraní Evropy a Asie. 425 zde bylo zal. vysoké učení, 553 se zde konal V. ekumenický koncil; 532 vypuklo ve m. povstání Níká. Od 11.st. pronikali do Konstantinopole it. kupci, přičemž o politický vliv zde soupeřily Benátky a Janov (janovští kupci založili samosprávnou osadu v konstantinopolském předměstí Galatě). 1204 byl Konstantinopol dobyt (z popudu Benátčanů) účastníky IV. křížové výpravy a stal se (do 1261) hl.m. latinského císařství; 1261 město dobyto (za pomoci Janova) Palaiologovci, 1261-1453 hl. město obnovené byz. říše. Od konce 14.st. neustále ohrožován Turky; jeho obch. i polit. význam postupně upadal. - 1453 dobyto město Turky a přejmenováno na I. 1453-1923 sídlo tureckého sultána a hl. město osmanské říše. Postupně nabylo orientálního rázu; značně poškozeno velkými požáry 1714, 1755, 1808. Po porážce Turecka v 1.svět. válce obsazen I. 1918-1923 vojsky Dohody. V době nár. osvob. boje a burž. dem. rev. 1919-22 byl hl. centrem reakčních kruhů kolem sultánova dvora; 6. 10. 1923 obsazen Atatürkovými vojsky. 13. 10. 1923 přeneseno hl.m. Turecka z I. do Ankary.