Karel I. Robert
Karel I. Robert z dyn. Anjouovců, 1288 až 16. 7. 1342, uh. král od 1308; vnuk Karla II. z Anjou. Povolán po vymření dyn. Arpádovců z Neapole na uh. trůn částí uh. šlechty podporované papežskou kurií proti Václavovi III., definitivně uznán až po své čtvrté korunovaci 1310; král. moc se mu podařilo upevnit teprve po 1321, kdy po smrti Matúše Cáka zlomil odpor magnátů. 1323 peněžní reformou zavedl místo denárů zlaté dukáty a 1325 i stříbrnou měnu, reorganizoval daňový systém, hornictví, celní poplatky a vojenství. Usiloval o přátelské vztahy k [C]echám a Polsku; ve spojenectví s č. a pol. králem se snažil zastavit habsburskou expanzi na východ. Nepodařilo se mu připojit k uh. král. dědičnou državu Anjouovců Neapolsko. 1339 při jednáních s pol. králem v uh. Visegrádě uzavřel dohodu o nástupnictví v Polsku ve prospěch uh. Anjouovců (potvrzena 1355 v Budíně). Uhry se za jeho vlády staly hosp. i polit. významným státem.
