Jungmann Josef
Jungmann Josef, 16. 7. 1773 - 14. ll. 1847, č. jazykovědec, básník a překl.; vedoucí osobnost nár. obrození. Jako prof. češtiny staroměstského gymnázia učil mnoho budoucích č. spisovatelů. J. vycházel z přesvědčení o životaschopnosti češtiny, k jejímuž všestrannému rozvoji zaměřoval celé své dílo. Jaz. program nár. obrození realizoval nejen ve vlastních básních, ale zvl. činností překladatelskou (J. Milton, F. R. Chateaubriand, F. Schiller, J. W. Goethe), vytvářející základy novodobého č. bás. jazyka. Obohacování češtiny neologismy a slovy z jiných slovanských jaz. vyznačuje i Jungmannovo úsilí o č. odb. jazyk. Sestavil první č. učebnici lit. teorie a poetiky (Slovesnost aneb Sbírka příkladů s krátkým pojednáním o slohu ) a dějiny č. liter. s bibliografickým soupisem všech známých lit. památek (Historie literatury české aneb Soustavný přehled spisů českých s krátkou historií národu , osvícení a jazyka ). Životním dílem J. je pětisvazkový Slovník česko -německý (1834 až 1839), největší dílo české obrozenské vědy.
