Jihoafrická republika dějiny
Jihoafrická republika - dějiny Pův. obyv. již. Afriky byli Sanové, Khoinové a bantuské kmeny. Od pol. 17.st. se v Kapsku začali usazovat evr. kolonisté (převážně Holanďané, ale i Němci a fr. hugenoti), jejichž potomci byli nazýváni Búrové. Zač. 19.st. se Kapska zmocnili Britové, jimiž byli Búrové zatlačeni do vnitrozemí, kde založili rep. Natal, Oraňsko a Transvaal. Snahy Britů ovládnout tato búrská území vyvrcholily na přelomu 19. a 20.st. anglo-búrskou válkou, která skončila vítězstvím Velké Británie a spojením býv. búrských rep. a brit. jihoafr. kolonií v Jihoafr. unii (19l0), jež zůstala do 196l brit. dominiem. 1961 byla bělošskou polit. reprezentací vyhlášena samostatná JAR, jež vystoupila z brit. Společenství. V důsledku své rasistické politiky i nezákonné anexe území Jihozápadní Afriky (Namibie), opakovaně odsouzených OSN, vládami řady států a celou svět. dem. veřejností, se JAR v 60.-80.letech dostala do značné mez. izolace. př.n.l. okolo 5000 příchod Khoinů z vých. Afriky kolem zač. n.l. příchod bantuských populací ze S a V 1652 zač. niz. kolonizace (zal. Kapského Města) 17.-18.st. búrská kolonizace Kapska 1795-1806 Britové anektovali území hol. Východoind. spol. (Kapská kolonie) od 1836 búrská kolonizace Oraňska (tzv. Velký trek) a Natalu 1838-40 válka Búrů se Zuly o Natal 1843 brit. anexe búrského Natalu od 1848 búrská expanze do Transvaalu 1877 brit. anexe Transvaalu 1879 porážka zulského státu Brity 1880-81 búrští osadníci si ozbrojeným povstáním vynutili obnovení samostatnosti Transvaalu 1899-1902 brit. úsilí o anexi búrských rep. vrcholí anglo-búrskou válkou 1910 vyhlášení brit. dominia Jihoafr. unie (JAU) složeného z Kapska, Natalu, Oraňska a Transvaalu (min. předseda L. Botha) - mimo rámec JAU zůstaly brit. državy Basutsko a Svazijsko 1915 dobytí něm. Jz. Afriky vojsky JAU 1920 Jz. Afrika odevzdána do správy JAU jako mandátní území Spol. národů 20.-30.léta zesilování diskriminace neevr. obyv.; rozvoj důlního a zpracovatelského průmyslu 193l Westminsterským statutem získána plná nezávislost ve vnitřní i zahr. politice 1939-45 účast JAU ve 2.svět. válce po boku Velké Británie; vzrůst těžby strategických surovin, pronikání amer. kapitálu, posílení pozic domácí buržoazie 1939-48 min. předseda maršál J. Ch. Smuts (probrit. orientovaný) 1942 zneškodnění pokusu o proněm. fašist. převrat 1947 připojení Jihozáp. Afriky (Namibie) jako páté provincie JAU od 1948 rasistické a diskriminační zák. na zákl. ideologie apartheidu 1948-54 min. předseda D. F. Malan 1958-66 min. předseda H. F. Verwoerd 1960 masakr černošských demonstrantů v Sharpevillu 196l vystoupení JAU z brit. Společenství a vyhlášení JAR (prez. Ch. Swart); rezoluce OSN o právu Namibie na nezávislost; zač. okupace Namibie 1962 přijetí ,,zákona o sabotáži", legalizujícího neomezenou perzekuci všech odpůrců režimu 60.-80.léta zřizování samosprávných rezervací pro afr. obyv., tzv. bantustanů; hosp. sankce proti JAR, prohlubování její mez. izolace; spolupráce s rasistickou Rhodesií 1966-78 min. předseda B. Vorster 1975-78 prez. N. Diederichs 1976 střelba do černošských dětí v Sowetu; vytvoření bantustanu Transkei 1977 vytvoření bantustanu Bophuthatswana 1978-79 prez. B. Vorster 1978-84 min. předseda P. W. Botha 1979-84 prez. M. Viljoen 1979 vyhlášení bantustanu Vendaland 1981 zač. agrese JAR proti Angole; vyhlášení bantustanu Ciskei 1983 přijetí nové ústavy JAR, vycházející z rasistické koncepce tzv. multirasového státu, význ. posilující pravomoci prez. a rušící funkci min. předsedy 1984 nová ústava vstoupila v platnost od 1984 prez. P. W. Botha 1985 odpor afr. obyv. proti systému apartheidu vyústil v rozsáhlé nepokoje, jež se vláda JAR pokusila potlačit s brutalitou, odsouzenou širokou mez. veřejností (řada států přerušila s JAR dipl. styky)
