Istrijský poloostrov
Istrijský poloostrov, chorv. Istrija, slovinsky Istra, Istrie - poloostrov v Chorvatsku a v sev. Slovinsku na pobřeží Jaderského moře, asi 4 000 km2. Hornatý (až 1 396 m n.m.), zkrasovělý, téměř bez povrchových toků. Tur. ruch. - Pův. osídler Ilyry, od 177 př.n.l. součást řím. impé ria a postupně romanizován. V 5. až 9.st.n.l. o něj bojovala Byzanc s ostrogótskou, langobardskou a franskou říší; v 6.st. osídlili vnitrozemí I. p. Slované. Od 976 jako zvláštní markrabství součástí vévodství korutanského, 1173-1209 pod vládou markrabat meranských, 1209 udělen v léno patriarchovi aquilejskému. Pobřežní část I. p. byla od 10. do zač. 15.st. ovládána Benátčany, vnitrozemská část připadla 1374 Habsburkům. 1797 připojen celý poloostrov k habsburské monarchii, 1805-09 postoupen Napoleonu I., 1809-13 součástí fr. ilyrských provincií. 1813 obsazen rak. vojskem a opět připojen k rak. monarchii; 1861 prohlášen korunní zemí (Istrie) se samostatným zemským sněmem. 1919-44 součástí Itálie; 1944-1945 obsazen jugoslávskými partyzány a na základě pařížské mírové smlouvy 1947 připojen k býv. Jugoslávii. Po rozpadu Jugoslávie 1991 součást Chorvatska a částečně Slovinska.
