Isokratés
Isokratés [íso-], 436-338 př.n.l., řec. rétor a polit. myslitel; žák sofisty Gorgia. Kolem 390 si otevřel v Athénách proslulou řečnickou školu. Polit. života se aktivně neúčastnil, prostřednictvím svých řečí a listů (dochováno 21 řečí různého druhu a 9 listů) však měl značný vliv na šit.okou veřejnost. Byl hl. propagátorem panhelénské (všeřecké) myšlenky: sociální a vojenské konflikty v Řecku chtěl řešit sjednocením řec. zájmů (řeči Archidámos, Areopagitikos, O míru) při tažení proti Persii, pro něž hledal vhodného hegemona v Athénách a Spartě (Panegyrikos) aj. a nakonec se obrátil na Filipa II. Makedonského (Filippos). Jeho lit. pozůstalost obsahuje i řeči soudní, výchovné a oslavné (Chvaloreč na Helenu, Euagorás, Panathénaikos). Usiloval v nich o um. účinek, užíval symetrických rytmizovaných period a řečnických figur. Ovlivnil jimi vývoj ant. prózy.
