Irská republika - dějiny I.
Irská republika - dějiny I., Irsko bylo již od starověku obýváno kelt. Iry (pův. Goidely); udržovalo obch. styk se Středomořím (bylo známo Řekům a Římanům), ale kult. vliv pozdní antiky se projevil až v 5.st. proniknutím křesťanství. Irové vytvořili v raném feud. samostatné vyspělé umění a jedno z nejstarších písemnictví středověké Evropy. Středisky vzdělanosti se staly v 6.-9.st. kláštery, jejichž kult. vliv zasahoval i do záp. a stř. Evropy. Sjednocovací proces v lrsku, rozděleném na řadu království, nebyl po smrti krále B. Bórumy dokončen. Útoky norských a dánských vikingů v 9.-ll.st. způsobily kult. stagnaci. Trvalé ohrožení irské nezávislosti přineslo až vytvoření expanzívního feud. státu v Anglii. Od 2. pol. 12.st. začalo údobí 500 let trvající angl. nadvlády. Do 1. pol. 16.st. kontrolovala Anglie přímo pouze vých. pobřeží ostrova. Angl. vliv se uplatňoval též ekon. prosazováním feud. velkostatku na úkor klanového hospodářství. Zároveň se vytvářela místní anglo-irská aristokracie. Boj za úplné podřízení ostrova zahájil v 1. pol. 16.st. Jindřich VIII., který si přisvojil titul irského krále. Násilně prováděná reformace byla doprovázena rozsáhlým vyvlastňováním půdy a konfiskacemi, pronásledováním irských katolíků a násilným prosazováním angličtiny. Toto tzv. druhé dobytí Irska bylo dokončeno porážkou irských jakobitů 1690. V 18.st. se stalo vykořisťované Irsko kolon. přívěskem brit. impéria. Potlačení povstání irských vlastenců 1798 vedlo k přímému připojení Irska k Velké Británii (od 1801). Boj za zrušení této unie (repeal) byl od 20. let 19.st. impulsem k irskému nár. hnutí za prosazení samosprávy (Home Rule). Angličané si chtěli v Irsku udržet svrchovanost (potlačení povstání 1848, 1867); když konečně brit. parlament, donucen vývojem, schválil samosprávu pro Irsko (1914), většina Irů již auton. odmítala a usilovala o vytvoření vlastního státu. To se projevilo v celonár. povstání v 1919, které přerostlo v brit.-irskou válku, ukončenou 1921 kompromisní smlouvou. Podle ní se větší část ostrova stala brit. dominiem s názvem Irský svobodný stát, zatímco 6 hrabství v sev. části ostrova (Ulsteru) s převahou protestanského obyv. brit. původu zůstalo přímou součástí Velké Británie. Irsko získalo postupně úplnou nezávislost (ústava 1937) a 1949 vystoupilo z Brit. společenství národů. Hosp. vztahy Irska k Velké Británii zůstávají nadále silné, i když se Irsko orientovala v poválečném období na užší spolupráci s USA a po vstupu do EHS 1973 zesílily i ekon.-polit. vztahy k západoevr. zemím. Rozhodující roli při vytváření poválečných vlád hrají polit. strany Fianna Fáil a Fine Gael, které formálně odmítají trvalé rozdělení ostrova. K militantním odpůrcům současné brit. nadvlády v Sev. Irsku patří IRA a některé další radikálně nacionalistické nebo náb. organizace, prosazující násilné a teroristické akce. př.n.l. 6.tis. mezolitické kultury 4.st. osídlení kelt. kmeny (Goidelové) n.l. 3. 5.st. vznik malých klanových království 432-46l přijetí a rozšíření křesťanství 7. 9. st. rozmach irskokř. kultury, vysílání irských misií do Skotska, Anglie a na evr. kontinent (franská říše) 9.-l 1 .st. nájezdy vikingů, nejprve z Norska, od l0.st. z Dánska; vznik voj.-obch. vikinských středisek a pobřežních státečků ( Du- blin, Cork, Limerick, Wexford) kolem l000 dočasné sjednocení Irska v boji proti Dánům pod vládou krá- le B. Bóruma
