Indický národní kongres
Indický národní kongres, ind. polit. strana zal. 1885; pův. loajální organizace vzdělaných vrstev se na přelomu 19. a 20.st. stala platformou boje Indů proti brit. kolonizátorům. Pod vlivem Gándhího, který od 1920 stál v čele strany, přijala doktrínu nenásilného odporu a vyhlásila požadavky polit. autonomie (svarádž) a podpory domácího prům. (svadéší), později i požadavek nezávislosti. Pronásledován kolon. vládou, 1942 byl I. n. k. postaven mimo zákon a všichni vedoucí představitelé (Gándhí, Néhrú) uvězněni. Od 1947 byl hl. polit. silou nezávislé lnd. rep. Ve volbách 1977 ztratil postavení vládnoucí strany, které získal znovu 1980. Koncem 1969 došlo k rozkolu; odtrhlo se pravicové křídlo, které se spojilo s opozicí proti vládní většině vedené l. Gándhíovou. 1978 odpůrci I. Gándhíové odešli z l. n. k. a ustavili paralelní organizačně samostatnou stranu Ind. nár. kongres. Od listopadu 1984 v čele vládního I. n. k. předseda vlády R. Gándhí.
