Horáková Milada
Horáková Milada, 25. 12. 1901 Praha - 27. 6. 1950 tamtéž (popravena na základě vykonstruovaných obvinění komunistického totalitního státu). Plně rehabilitována 1990. - č. právnička a politička. 1927-40 pracovnice Ústředního socálního úřadu hlavního města Prahy; od 1929 členka a funkcionářka Čs. strany nár. socialistické. Působila též v ženském hnutí, kde se stala blízkou spolupracovnicí senátorky F. Plamínkové, a v řadě sociálních spolků. 1939 se zapojila do protinacistického odboje, spolupracovala s Politickým ústředím a posléze se stala členkou vedení Petičního výboru "Věrni zůstaneme." 2. 8. 1940 zatčena (spolu se svým manželem) gestapem; vězněna na Pankráci a v Malé pevnosti v Terezíně. V říjnu 1944 odsouzena v Drážďanech k 8 letům žaláře (prokurátor navrhl trest smrti) a vězněna pak až do dubna 1945 v ženské káznici Aichachu u Mnichova; 20. 5. 1945 se vrátila do Prahy. 1945-48 členka ústředního výboru Čs. strany nár. soc., poslankyně Národního shromáždění (NS), předsedkyně Rady čs. žen a místopředsedkyně Svazu osvobozených politických vězňů. Po únorovém převratu 1948 odešla z politického života (10. 3. 1948 se vzdala poslaneckého mandátu) a pracovala jako sociální referentka Ústředního nár. výboru hl. m. Prahy. 27. 9. 1949 zatčena, 8. 6. 1950 ve vykonstruovaném procesu odsouzena za údajnou velezradu a špionáž k trestu smrti a 27. 6. 1950 popravena. Nezákonný rozsudek zrušen 3. 7. 1968, soudní rehabilitace byla vzhledem k následujícímu politickému vývoji provedena až 1990.
