Homo erectus
Homo erectus [-ek-, lat.], člověk vzpřímený, označení pro rané stádium vývoje člověka. Dosahoval výšky asi 150 - 160 cm, lebka měla velké nadočnicové oblouky, mohutné čelisti a chyběl bradový výběžek. Pohyboval se po dvou končetinách téměř vzpřímeně, odtud název. Byl lovcem a sběračem plodů, dožíval se asi 30 let. Též opočlověk - fosilní druh rodu Homo, člověk, z čeledi Hominidae. Tělesná výška H. e. byla asi 150/155-160 cm u čín. nálezů, 165-175 cm u nálezů jávských. Kostra je velmi robustní. Mozkovna již má určitý náznak klenby, lebeční kapacita se pohybuje od 775 do 1 250 cm3. Lebka má mohutný nadoboční val, výrazné postorbitální zúžení a mohutné čelisti. Na dolní čelisti není vytvořen bradový výběžek. Zubní oblouk má úzký tvar. Až na výjimky (Homo erectus modjokertensis, Homo erectus erectus IV) není v chrupu vytvořeno diastema; stoličky i třenové zuby se směrem dozadu zvětšují. - Předpokládá se, že se H. e. pohyboval značně vzpřímeně. Dožíval se nízkého věku, podle odhadu jen 30-32 let. Umíral při lovu a vlivem nemocí. Na jeho kostrových pozůstatcích byly nalezeny některé novotvary. H. e. znal oheň, byl lovcem a sběračem. Na čínské lokalitě v Čou-kchou-tien byl v šestimetrové vrstvě popela z ohňů zjištěn kanibalismus. První kosterní pozůstatky nalezl E. Dubois 1891-93 u osady Trinil na stř. Jávě, kde 1935-39 nalezl další pozůstatky G. H. R. Koenigswald a ještě později indonéští badatelé. E. Dubois kostrové pozůstatky popsal jako Pithecanthropus erectus (jávský opočlověk vzpřímený). Velmi význ. je čín. naleziště Čou-kchou-tien, 40 km jz. od Pekingu, kde D. Black 1927 nalezl první pozůstatky čín. opočlověka, který byl popsán jako Sinanthropus pekinensis. V této lokalitě byly do 1937 objeveny pozůstatky nejméně 40 jedinců. Je to největší série pozůstatků H. e. na světě; během 2. svět. války se však ztratila. Dodnes jsou známy kostrové pozůstatky několika desítek jedinců. - H. e. obýval především trop. a mírný pás s dostatkem potravy. Kostrové pozůstatky jsou známy z Asie, Afriky i Evropy. Podle současného stavu bádání se rozlišují v rámci druhu H. e. dvě skupiny, morfologicky odlišné, časově následující po sobě: a) st. skupina, stáří 1,0-0,9 mil. let, je tvarově a vývojově primitivnější; v Africe a snad i v Evropě je charakterizovaná abbevilliensko-chelléenskou kult. Do této skupiny patří např. tyto poddruhy: Homo erectus modjokertensis (Jáva), Homo erectus lantianensis (Čína), Homo erectus heidelbergensis (Německo), Homo erectus leakeyi (Tanzanie); b) ml. skupina, stáří 0,70 až 0,35 mil. let, vývojově pokročilejší, v Africe charakterizovaná pozdně chelléenskou a acheuléenskou kult. Do této skupiny patří např. tyto poddruhy: Homo erectus erectus (Jáva), Homo erectus pekinensis (Čína), Homo erectus mauritanicus (Alžírsko), Homo erectus palaeohungaricus (Maďarsko), Homo erectus bilzingslebensis (Německo). Jak je doloženo typem vyráběných kamenných nástrojů, žil H. e. také na území ČR (Stranská skála u Brna, Přezletice u Prahy).
