Grónsko
Grónsko, grónsky Kalaallit Nunaat (dánsky Gronland) - největší ostrov na Zemi; 2,18 mil. km2, 56 400 obyv. (2002) srov. 56 000 obyv. (1982), hl.m. Nuuk. Leží na severoseverovýchod od Sev. Ameriky, obklopují jej Sev. ledový oceán a Atlantský oceán a okrajová moře; pobřeží je členité s četnými ostrovy (Qeqertarssuaq aj.) a zálivy. 84% povrchu kryjí ledovce; 1,7 mil. km2 zaujímá ledovcový štít o průměrné tloušťce 2 300 m (největší 3 400 m). Při pobřeží nejvyšší h. mají zaledněné vrcholy (Gunnbjørns Fjeld, 3 700 m n.m.). Vyskytuje se kryolit, uhlí, rudy olova, zinku, grafit. Podnebí je studené suché, jen na jz. a jv. pobřeží je mírnější a vlhčí. Chudé tundrové porosty. - Ochrana přírody: 1974 zřízen nár. park Severovýchodní Grónsko, 700 000 km2, největší nár. park na světě; biosférická rezervace. Pův. obyv. jsou Eskymáci; souč. obyv. se nazývají Gróňané (potomci Eskymáků a evr. přistěhovalců, hl. z Dánska), užívající jako jazyk grónštinu. 90% obyv. žije při jz. pobřeží, kde jsou největší sídla Nuuk, Qaqortoq, Ivittuut, Ilulissat. Hl. hosp. odvětvím je lov ryb a mořských savců; chov sobů; prům. těžební. - Asi 875 plul kolem G. Islanďan G. Gunnbjørn, 983 tam přistál Erik Rudý a krátce poté bylo grónské pobřeží osídleno přistěhovalci z Islandu. Kolem 1000 přijato kř., 1126 zřízeno biskupství. Od 1261 pod nor. a od 1380 spolu s Norskem pod dán. svrchovaností. Moderní kolonizaci G. zahájil 1721 J. Egede, který zal. misijní stanici a nynější hl.m. Nuuk, dříve Godthåb. 1941 zřízeny amer. voj. základny; 1953 získalo G. auton., která byla 1979 dále rozšířena. V dán. Folketingu má G. 2 zástupce. Na prozkoumání G. se podíleli např. J. a P. Egedeové, A. E. Nordenskjöld, F. Nansen.
