Gercen Alexandr
Gercen Alexandr Ivanovič, 6. 4. 1812 - 21. 1. 1870, pseud. Iskanděr, rus. spisovatel a publicista, filozof, revolucionář. 1835-40 a 1841-42 vypovězen carskou vládou za postoje proti carismu a nevolnictví do vyhnanství; od 1847 trvale v záp. Evropě. Byl svědkem porážek revolucí 1848-49 ve Francii a Itálii. V Anglii zal. svobodnou tiskárnu a vydával prvý rus. rev. časopis Kolokol (Zvon) a almanach Poljarnaja zvezda (Polární hvězda). Vynikal erudicí, myslitelským a spisovatelským talentem; stal se jednou z ústředních postav rus. spol. života epochy, kdy "revolučnost burž. demokracie již (v Evropě) odumírala a revolučnost social. proletariátu ještě neuzrála" (Lenin). G. prošel složitou ideovou cestou. Hl. tématy jeho myšlení byly problémy jednoty bytí a vědomí, praxe a teorie, spol. a osobnosti a nalezení "realistické" teorie budoucího sociálního převratu. Studoval přír. vědy a filoz., seznámil se s idejemi utopického social., romantické historiografie epochy restaurace a zejm. s něm. klas. filozofií; pokusil se o mater. výklad Hegelovy dial., kterou později nazval "algebrou revoluce"; následuje Feuerbacha vytvořil originální ateistický a mater. svět. názor, který se těsně přiblížil dial. materialismu, avšak zastavil se před mater. historickým (Lenin). Snažil se vytvořit metodu poznání, jež by byla adekvátní skutečnosti a slučovala v sobě "empirii" i "spekulaci", smyslovou zkušenost i rozum. Ve filoz. dějin hledal cestu k pochopení spol. zákona, který mu byl spojením živelného chodu dějin (neuvědomělého života národů) a uvědomělé činnosti jednotlivců (vývoj vědy). Princip jednoty teorie a praxe jej vedl k boji za rev. osvětu lid. mas, která by je připravila k sociálnímu převratu. G. byl hluboce zklamán revolucemi 1848-49, dostával se do ideových krizí, pesimisticky posuzoval další vyhlídky rev. na Západě a upínal své naděje v rus. občinu, v níž spatřoval zárodek social. budoucnosti. Jeho teorie "ruského" rolnického socialismu předpokládala plné osvobození rolníka od feud. pout i samoděržaví a spojení patriarchálního způsobu života rolnictva se social. teorií. G. se stal jedním ze zakl. narodnické ideologie a rev. organizace Narodnaja volja. Rozuzlení duchovního dramatu se počalo rýsovat na sklonku jeho života, kdy se rozešel s Bakuninovým anarchismem a kdy počal spatřovat záruku uskutečnění social. ve spojení s děl. hnutím, vedeným I. internacionálou. Kromě filoz. děl (Diletantismus ve vědě, Dopisy o studiu přírody ) napsal romány a povídky (novely Straka zlodějka, Doktor Krupov, román Kdo je vinen? ) inspirované ideály osvobození člověka od útlaku a předsudků; dále rozsáhlé paměti O tom, co bylo. Jeho dílo mělo vliv na vývoj rus. filoz., spol.polit. a estetického myšlení. U nás byl G. znám již v 60.letech, se sympatiemi se k němu obraceli zejm. radikální demokraté (J. V. Frič).
