Geb
Geb, eg . mytol . bůh země i samotná země, ,,Otec bohů"; pův. prabůh, který zplodil s bohyní nebe Nut a bohem slunce Ré další bohy, jimž vládl jako nejvyšší. V onském Devateru bohů poklesl (spolu s Nutou) na úroveň třetí generace bohů, avšak s právem mluvčího celého Devatera. V eg. náb. chápán jako materiální zosobnění země (půdy), nikoliv plodivé síly. Zobrazován vždy v lidské podobě s král. korunou na hlavě, někdy též s husou (hieroglyfický znak jména G.). Nejznámější svatyně v Onu (Héliopoli).
