Galilei Galileo
Galilei Galileo, 15. 2. 1564 Pisa - 8. 1. 1642 Arcetri, it. fyzik, astronom, matematik a filozof; zakl. experimentální mat. metody zkoumání přírody, kritik scholastiky, představitel renes. mechanického materialismu, deista. - Pův. studoval lékařství, později se věnoval matematice a fyzice. 1609 zkonstruoval dalekohled a jako první pozoroval krátery a pohoří na Měsíci, skvrny na Slunci, 4 měsíce Jupitera. Potvrdil ideu G. Bruna o stejnorodosti Země a vesmíru, podpořil myšlenku o nekonečném množství světů ve vesmíru, podal názorný důkaz správnosti Koperníkovy heliocentrické teorie, jejímž stoupencem od počátku byl. Proti aristotelsko-scholastickému pojetí pohybu vytvořil důležité odvětví mech., klas. dynamiku jako učení o pohybu těles; objevil řadu jejích zákl. zákonů, mat. formuloval zák. volného pádu, princip relativnosti pohybu, vyslovil ideu inerce, což spolu s Keplerovými objevy zák. pohybu planet zbavilo dřívější představy o přír. nutnosti prvků antropomorfismu a postavilo je na fyz. základ. Tím poprvé v dějinách dostal pojem zák. přírody přísně věd. obsah. - Církev, která zprvu tolerovala nové objevy jako jednu z možných hypotéz, 1616 heliocentrický názor zakázala, čímž se konflikt vědy a náb. vyhrotil. G. G. byl donucen odvolat Koperníkovu heliocentrickou teorii. Údajně však G. G. prohlásil eppur si muove - a přece se točí. Hlavní Galileiho spis, psaný nár. jazykem a vydaný 1632, Rozhovory o dvou velkých světových soustavách ptolemaiovské a koperníkovské, byl označen za kacířský; 1633 se konal s G. proces v Římě, na němž byl přinucen zříci se svých ,,bludů". Šíření a vítězství idejí nového obrazu světa však církev nezastavila. - G. se přidržoval tehdy pokrokové teorie dvojí pravdy a rozhodně odděloval vědu od náb.; přírodu třeba zkoumat pomocí zkušenosti a mat., naproti tomu sféra náb. je sférou ,,zbožnosti a poslušnosti". Poznání pravdy je podle G. nekonečným procesem, i když v něm lze dosahovat i pravd absolutních (intenzívních); empirický základ vědy posílil G. důrazem na experiment, tj. plánovité a často přístroji zprostředkované získávání přesných zkušeností. V metodologii vypracoval svou variantu spojení indukce a dedukce: rezultativní metoda analyzuje prvky zkušenosti, kompozitivní (syntetická) dedukuje. V návaznosti na antické atomisty vypracoval hl. rysy mechanickomater. svět. názoru; v jeho rámci rozvinul učení o subjektivitě smyslových kvalit, jehož jednostrannost byla odhalena později; jako jeden z prvních formuloval deistický názor na přírodu. Mater. názor G., uznávající hmotnou substanci jako jediný neměnný základ přírody, nesl metafyz. a ahist. rysy. G. věd. a filoz. činnost byla počátkem nového období v evropském filoz. myšlení, období mechanického a metafyz. mater. 17. a 18.st. - 1979 prohlásil papež Jan Pavel II., že G. byl kat. církví pronásledován neprávem. V.t. eppur si muove.
