Göttingen
Göttingen [getyn-], m. v SRN v Dolním Sasku na ř. Leine, 150 m n.m.; 132 700 obyvatel (1983). Prům. jemné mech., farm., polygr., dřevozpracující, hliníku, el.tech., pivovarnický. Muzea, konzervatoř, divadla, knihovny, bot. zahrada. Věd.výzk. ústavy, univ. Arch. památky. - V 10.st. falc Grone a osada Guttingi; ve 13.st. rozvoj m., které patřilo od 1235 Welfům; od 1286 středisko panství jedné z jejich větví (tzv. knížectví G.). 1351-1572 byl G. členem hanzy a samostatným m., pak opět přešel pod vládu Welfů. 1734 zal. hannoverští kurfiřti v G. univ. (otevřena 1737), která patřila ke střediskům něm. osvícenství a přír. věd. Od 1866 G. součást Pruska (1871 Německa).
