Frič Josef Václav
Frič Josef Václav, 5. 9. 1829 Praha - 14. 10. 1891 (někdy 1890) tamtéž, č. radikálně dem. politik, novinář a spisovatel; syn Josefa Františka F., bratr Antonína F., otec Jana a Josefa F. Učastník rev. 1848-49 a jeden z vůdců pražského červnového povstání 1848; po jeho porážce pomáhal organizovat sl. dobrovolnické oddíly proti uh. vládě. 1849 se vrátil do Prahy a podílel se na přípravách májového spiknutí 1849. V květnu 1849 zatčen a 1851 odsouzen k 18 letům pevnostního žaláře (v Komárně); 1854 amnestován. Po propuštění žil pod policejním dohledem v Praze a věnoval se lit. a kult. organizační práci (almanach Lada Nióla, 1855). 1858 opět uvězněn a propuštěn jen s podmínkou, že opustí Čechy. 1859-79 žil postupně v Londýně, Paříži, Berlíně, Pešti, Záhřebu a Petrohradě. Vydával zde protirak. orientované časopisy a snažil se obrátit pozornost ciziny k č. nár. hnutí, případně i k ideji samostatného č. státu. 1879 se vrátil do vlasti, kde se stal publicistickým mluvčím mladočeské strany (spolupracovníkem Národních listů), pracoval v Umělecké besedě a vydával své Sebrané spisy, obsahující zejm. jeho tvorbu beletristíckou (rev. romantickou poezii - Písně z bašty, povídky, dramata). Autor čtyřdílných Pamětí; překladatel z angličtiny (G. G. Byron), francouzštiny a polštiny.
