František Josef I.
František Josef I. z rodu habsbursko-lotrinského, 18. 8. 1830 - 21. 11. 1916, rak. císař, český a uh. král (od 1848); zastánce absolutní panovnické moci a klerikalismu, odpůrce všech demokratických snah. Nesplnil ani příslib daný reskripty (1870, 1871), že obnoví stará práva Č. království (odmítl tzv. fundamentální články). Syn arcivévody Františka Karla (1802-1878). Za jeho vlády počal pozvolný úpadek Rakouska. Byť souhlasil s Rakousko-Uherským vyrovnáním (1866) a vyhlásil dualismus, odmítl předat podobné pravomoce českým zemím. Za jeho vlády byla dovršena průmyslová revoluce Rakouska, která v prvé řadě přinesla značnou industrializaci českých zemí. V zahraniční politice během revolučních let 1848 - 1849 František Josef získal podporu ruského cara Mikuláše I. Toto spojenectví mu pomohlo potlačit pokusy o demoktratizaci monarchie. V roce 1849 rozpustil ústavodárný sněm v Kroměříži a v březnu 1849 vyhlásil oktrojovanou ústavu. Spojenectví s carským Ruskem přerušil během krymské války, kdy se postavil na stranu evropských mocností bojujících proti Rusku. Toto se mu stalo osudným v následných válkách s Francií (1859), Pruskem (1866) a Itálií (1866), kdy už na pomoc ruské armády spolehnout nemohl. Později politicky připojil Rakousko k Německu v rámci dvojspolku, který byl v 1882 rošířen o Itálii v tzv. Trojspolek. Neschopnost Františka Josefa proměnit Rakousko ve federální stát vyvrcholila atentátem na následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este v Sarajevu. Vídeň vydala Srbsku ultimátum a tím rozpoutala 1. světovou válku 28. 7. 1914. František Josef I. odmítal všechny modernizační tendence v monarchii. Byl pracovitý, puntičkářsky přesný a současně přesvědčený o své božské vyvolenosti stát včele monarchie. Lidově se Františkovi Josefovi nespavost, která v českých zemích způsobila tradici velmi časného začátku pracovní doby. V soukromém životě Fratiška Josefa potkaly dvě osobní tragédie: sebevražda syna Rudolfa (1889) a vražda (1898) manželky Alžběty Bavorské (známé též jako Sissi).
