František II. Habsburskolotrinský
František II. (I.) z habsbursko-lotrinské dyn., 12. 2. 1768 - 2. 3. 1835, poslední řím.něm. císař (1792-1806), od 1804 první rak. císař; č. a uh. král. Představitel autokratického a absolutistického systému vlády, odpůrce rev. a napoleonské Francie, spoluzakl. Sv. aliance. Po porážkách v koaličních válkách s Francií uzavřel mírové smlouvy v Campoformio (1797), Lunéville (1801), Bratislavě (1805) a ve Vídni (1809). Nový titul rak. císaře se vztahoval na tzv. dědičné země. Rak. vláda podněcovala proti nebezpečí proniknutí dem. myšlenek z Francie nár. a vlastenecké hnutí. Po porážce 1809 bylo Rakousko nuceno uzavřít spojenectví s Francií, vyjádřené také sňatkem dcery F. II. (I.) Marie Luisy s Napoleonem I. Na vídeňském kongresu 1814-15 F. II. (I.) získal Benátsko, Lombardii a Dalmacii. Doba jeho vlády charakterizována růstem reakčně policejního absolutismu řízeného kancléřem Metternichem.
