Foerster Josef Bohuslav
Foerster [fer-] Josef Bohuslav, 30. 12. 1859 - 29. 5. 1951, č. skladatel, hud. pedagog a spisovatel; manžel B. Lautererové-Foerstrové. 1893-1918 působil se svou chotí v zahr. (Hamburk, Vídeň). 1919-22 prof. pražské konzervatoře a 1922-31 její mistrovské školy, dr.h.c. UK (1919), 1931-39 prez. C. akademie věd a umění. Ve skladbě vycházel z tradice, navázal na Smetanův nár. sloh a na smetanovskou koncepci hud. dramatu. Těžiště jeho díla je v tvorbě vokální (zvl. sborové). Autor oper (Debora, Eva, Jessika, Nepřemožení, Srdce, Bloud), pěti symfonií (4. c moll Veliká noc), symf. básní (Mé mládí, Cyrano z Bergeraku, Ze Shakespeara, Legenda o štěstí, Jaro a touha), instrumentálních koncertů (dva houslové, violoncellový), scénické hudby, skladeb komorních (klavírní tria, smyčcové kvartety, dechový kvintet) a klavírních (Erotovy masky), písní (cykly Erotikon, Láska) a zvl. množství sborů, z nichž vynikají zejm. sbory mužské (Devět sborů: nejznámější Oráč, Polní cestou, Skřivánkovi, Když jsme se loučili, Velké, širé rodné lány, Z osudu rukou; cyklus Zpěvy večera); tato díla tvoří zákl. č. sborového repertoáru a mnohá z nich téměř zlidověla. F. vydal též řadu krit. statí a článků, autobiografické knihy Poutník a Poutníkovy cesty, sbírku esejů Stůl života; psal i libreta ke svým operám, zasáhl do oblasti výtv. um. a bás. tvorby. Význ. je i rozměrná Foerstrova korespondence. K jeho žákům patřili mj. P. Bořkovec, K. Hába, F. Pícha, V. Dobiáš, J. Rídký, E. F. Burian. Nár.um. (1945).
