Eucken Rudolf
Eucken [ojk-] Rudolf, 5. 1. 1846 - 16. 9. 1926, něm. ideal. filozof; prof. univ. v Jeně. Vystoupil v 80.letech jako vedoucí činitel hnutí za obnovu ideal. metafyziky a jako ideový protivník převládajícího pozitivisticko-naturalistického svět. názoru. Snažil se vytvořit v tradicích něm. klas. ideal. vlastní koncepci metafyziky ducha, spojující filoz. aktivismus s kř. náb. a s některými prvky pozdější filoz. života. Východiskem bylo pojetí duchovního světa jako autonomního, věčného, majícího abs. smysl a hodnotu. Duchovní svět nechápe E. jen psychol., ale také jako obj. hodnotu, tedy noologicky. Jeho tzv. noologická metoda zahrnuje každý jednotlivý projev ducha do celku duchovního života. Smysl bytí spatřuje v akt. naplňování duchovních hodnot, oživuje kř. představu bohočlověčství, avšak církevní náb. odmítá. Jeho filoz. byla značně rozšířena v Německu počátkem 20.st., kdy byl založen i svaz jejích stoupenců (Eucken-Bund), byla rozšířena také ve Velké Británii, Skandinávii, USA a Japonsku. E. působil zejména svým kazatelským patosem zaměřeným proti depersonalizaci kultury. Nobelova cena za literaturu (1908).
