Erenburg
Erenburg Ilja Grigorjevič, 27. 1. 1891 až 31. 8. 1967, rus. prozaik, reportér, publicista a veř. prac.; 1908-17 v polit. emigraci v Paříži, od 1921 dopisovatel rus. tisku v záp. Evropě. Za 2. svět. války se věnoval zejm. publicistice, pak činný v mírovém hnutí. Ve 20.letech napsal řadu groteskně sat. románů (Neobyčejná dobroodružství Julia Jurenita a jeho žáků, Život a smrt Nikolaje Kurbova, Lásky Jeanne Neuillové, Rváč). Cyklu sat. povídek Dýmky a v románu Trust D. E., Historie zkázy Evropy. V 30.letech psal romány o social. výstavbě, přičemž sledoval zejm. vznik duchovní kulturu tzv. nového člověka (Den druhý a Jedním dechem). Po válce napsal trilogii Pád Paříže, Bouře a Devátá vlna, v níž postihl atmosféru předválečného, válečného a poválečného světa. Autor pamětí (Lidé, roky, život), div. hry Lev na náměstí, črt (Občanská válka v Rakousku, Od války k míru, Za mír, Lidé chtějí žít), lit. studií (Francouzské sešity).
