Dewey John
Dewey John, 20. 10. 1859 - 1. 6. 1952, amer. ideal. filozof, psycholog, pedagog a sociolog; prof. univ. v Chicagu a v New Yorku. Jeden z vedoucích představitelů pragmatismu a tvůrce jeho varianty - instrumentalismu, zvaného též chicagská škola pragmatismu. Poznání pokládal za instrument přizpůsobování člověka jeho prostředí. Kritériem pravdivosti teorie je podle D. její praktická efektivnost v empirické situaci. Témuž cíli slouží i logika. Praktickou účinnost a užitečnost považoval D. i za měřítko morálky. Morálka a věda nejsou pak ničím jiným než tech. prostředky sociálního inženýrství. Tradiční náb. D. neuznával, ale vyzdvihoval humanistické náboženství a potřebnost náb. hodnot; bůh mu byl akt. vztahem mezi ideálem a skutečností. Est. redukoval na smyslové zážitky, hlásal heslo: umění - toť život; smyslem umění má být rovnováha mezi organismem a prostředím. V pedag. byl zastáncem učení pomocí činnosti a pedocentrismu. V sociol. pracích vystupoval jako výmluvný obhájce liberalismu a individualismu; ideologií spolupráce tříd a reformistického meliorismu zdůvodňoval amer. způsob života. Odmítal fašismus, útočil na kom. Plněji než jiní vyjádřil ducha amer. prakticismu a liberalismu 1. pol. 20.st. - V č. filozofii ovlivnil protestantsky zaměřený aktivismus E. Rádla a J. B. Kozáka, jakož i část pedag. reformismu. Dr.h.c. UK (1948).
