Cicero Marcus
Cicero Marcus Tullius, 106-7. 12. 43 př.n.l. (zavražděn), řím. řečník a politik; nejslavnější řečník ant. středověku. V polit. kariéře prošel postupně všemi význ. veř. úřady, vystupoval jako obhájce oligarchické rep. Jako konzul odhalil a likvidoval spiknutí Catilinovo. V obč. válce (49-45 př.n.l.) kolísal mezi Caesarem a Pompeiem; po Caesarově zavraždění podporoval Octaviana proti Marku Antoniovi, za to jej Antonius dal proskribovat a zavraždit. Rozsáhlá a mnohostranná byla Ciceronova lit. činnost. Z více než 100 publikovaných řečí se dochovalo 58, nejvýzn. jsou Řeči proti Catilinovi a Řeči proti Verrovi. Rečnické teorii věnoval C. spisy O řečníku, Brutus a Orator (Řečník). Ve filoz. se zabýval teor. filozofií (Academica Akademika), politickofiloz. problematikou ideálního státního zřízení (O státě, O zákonech) a etikou (Hovory tuskulské, O povinnostech, Laelius o přátelství, Cato Starší o stáří, O nejvyšším dobru a zlu) a jeho význam tkví především v popularizaci řec. filoz., zejm. skepticismu, a ve vytvoření lat. filoz. terminologie. Význ. je Ciceronova rozsáhlá korespondence (864 dochovaných listů) a překladatelská činnost (Platón, Démosthenés, Xenofón). Ciceronovo dílo představuje dovršení řec.-řím. kult. syntézy a ovlivnilo vývoj evr. prózy, zejm. human., a filozofie.