Ceauşescu
Ceauşescu [čeaušesku] Nicolae, 26. 1. 1918 Scorniceşti - 22. 12. 1989 (popraven) Târgovişte, rumunský kom. politik, který se postupně stal diktátorem, od 1974 do své popravy prez. bývalé Rumunské socialistické republiky; nejvýzn. politikem se stal 1965 a zpočátku získal značnou popularitu i díky prosazování zahraniční politiky nezávislé na diktátech býv. Sovětského svazu. Přerušil aktivní účast Rumunska na činnosti voj. bloku zemí býv. sovětského bloku - Varšavské smlouva. Odmítl účast Rumunska na invazi zemí Varšavské smlouvy do býv. Československa v srpnu 1968. Od konce 60. let 20. st. a později po návštěvě kom. Číny a Sev. Koreji (1971) zaváděl program systemizace s cílem vytvořit novou socialistickou společnost v Rumunsku. Zavedl přesídlování, zakázal potraty. Jeho opatření se postupně stala velmi nepopulární. Odpor proti Ceauşescovi vyvrcholil demostracemi v Timişoaře (oblasti v sev. Rumunsku s významným maďarským etnikem), které nechal v prosinci 1989 Ceauşescu násilně potlačit. Na obranu Timişiori se postavil László Tökés církevní duchovní maďarského původu, který obvinil vládu z iniciování etnické nesnášenlivosti. Rumunští věřící maďarského původu demonstrovali svou podprou Tökésovi tím, že se shromáždili u jeho bytu. Postupně se k nim přidali i studenti. Demostrace se postupně změnily v odpor proti Ceauşescově vládě. Demostrace byly násilně potlačovány armádou a jednotkami tajné totalitní rumunské policie - Securitate. Demonstranti ve střetech s policií nakonec získali převahu. Ceauşescu a jeho žena Elena byli zatčeni popraveni 22. 12. 1989. Předchozí životopis - Ceauşescu - 1933 vstoupil do Svazu kom. mládeže, 1936 do KS; 1936-44 (s přestávkami) vězněn. Spolubojovník Gheorgiu-Deje, od 1945 kandidát a od 1952 čle Ústředního výboru Rumunské komunistické strany - ÚV RKS. 1950 generálporučík, 1951-54 náměstek min. obrany a náčelník hl. polit. správy, od 1954 kandidát a od 1955 člen politbyra, od 1954 tajemník, 1965-69 gen. tajemník ÚV RKS, od 1969 gen. tajemník Rumunské komunistické strany. 1965-74 člen výkonného výboru a stálého předsednictva, od 1974 polit. výkonného výboru a stálého byra polit. výboru UV Rumunské KS. Od 1967 předseda státní rady a vrchní velitel branných sil, od 1968 předseda nár. rady Fronty social. demokracie a jednoty (od 1980 Fronta social. jednoty), od 1969 předseda rady obrany. - Hrdina social. práce (1964), hrdina Rumunské social. rep. (1971, 1978, 1981), Řád vítězství socialismu (1971). Len.ř. (1978).
